ne

22. prosince 2015 v 13:01
Ne. Ne. Ne. Proč. Zase. Ughhh. Jsem si ještě říkala: "Wau, Vánoce, to bude super, strávíme čas spolu." Proč je zas všechno špatně. Proč jsem zas já špatně. Nechali mě tady. Nechali mě. Jeli si pryč a nenapadlo je, že cítím odezvu z minulých Vánoc. Nenapadá je to nikdy. Mám pocit, že si ani nevšimli, co se před rokem dělo. Včera jsem šla spát brzy, takže se to prázdno v hrudi nestačilo rozšířit. Ale někdy. Když zírám z okna a nemůžu nají písničku, která by sedla náladě. Někdy se bojím, že se to vrací. Že jednou uvidím, jak se to na mě všechno hrne a nebudu se moct znovu schovat. Otupila jsem se. Myslela jsem si, že tohle je štěstí a potom si uvědomila, že přestože necítím smutek, necítím už ani radost. Nedokážu se pořádně nadchnout pro nic z reálného života. Nesjpíš žiju ve fikci. Nechápu to. Možná je to nějaká nemoc, ale brečet víc nad povídkou víc než nad smrti babičky není normální. Něco bude špatně. Snad to nepřejde.
 

blue

3. prosince 2015 v 19:51 | wolf-lucy
Proč zas otevíráš tlamu, všechno vždycky pokazíš, neumíš si přiznat chybu v chabém doufání, že máš pravdu, neskutečný tohle. A nejhorší je, jak to ještě svádíš na ostatní. Oni tě nesnáší, ale mají na to právo. Nemám právo na ně být jakkoliv naštvaná nebo uražená, měla bych konečně umřít, aby měli klid. Nechci je otravovat a omlouvám se světu za všechno. Je úžasný si představit, jak hezký by všechno bylo, kdybych se nikdy nenarodila, rodiče by se měli o tolik lépe a možná by nezestárli tak brzo. Ti dva by se už dali dohromady a ona by se nemusela ptát sama sebe, jestli mi to neublíží. Přeju si, aby na mě - když už tedy neumřu brzo - nikdo nedbal, aby mě přehlíželi, kašlali na mě a nenáviděli mě otevřeně.

černé díry

2. prosince 2015 v 22:00 | wolf-lucy
Nechci tady být. Nikdy se tady nebudu cítit dobře. Bojím se, že nemám domov. Nikde se necítím nijak dobře, všude mě vzduch tlačí na hruď. Nic už mě nenaplňuje. Nestojím za to, jak jsem si mohla vůbec myslet, že by někdy dal přednost mě. Naivita. Nemám nic a jsem nic. V žebrech mám prázdno, tvář bych si nejraději seškrábala. Ruce jakoby nebyly moje vlastní. Nemám pocit, jako by mi moje tělo patřilo. Chci zmizet, nebýt, nikdy nezatěžovat svět svou existencí, nikdy se už nikomu neukazovat. Vždy, když mám ticho v mysli, si uvědomím, že bych měla chcípnout, nebo alespoň držet tlamu a neotravovat všechny. Místo toho vždy, když jsem mezi nimi začnu mlít hovadiny a všechno zkazím. Už mi dali jasně najevo, že mezi ně nepatřím a nikdy nebudu. Proč jsem tedy stále tady? Možná je to moje patetická naděje. Nebo možná jenom zoufalá potřeba upoutat na sebe pozornost. Spíš vlastně oboje.
 


žárlivost a sebelítost

1. prosince 2015 v 22:36 | wolf-lucy
No a není to trapný, když se člověk po několika letech opravdově zamiluje a daná osoba začne flirtovat s vaší nejlepší kamarádkou? Když si otevřeně vzkazují slova, za kterými každý pozná afekci? Mám to ale štěstí. Nu, neměla bych to svádět na štěstí. Možná kdybych nevypadala jak přejetý bobr, nechovala se jak bachnice a nesmála se jak maniakální veverka, měla bych možná lehkou šanci. Kdybych byla lepší člověk, tak by mi odmítnutí ani tak nevadilo. Proti ní šanci nemám, s tím jsem se už smířila, ale kdybych měla alespoň lehké kvality... Well, nemám a mít nebudu, nač nad tím přemýšlím, ale s hlubším zamyšlením jsem opravdu jenom zátěž. Všechno dělám špatně, nezasloužím si takový život, takovou rodinu a takové přátele, byť ne opravdové.
Nemám sílu psát dál. Kecám, jenom nechci ráno vstávat úplně mrtvá.

Zkouška - 005

5. listopadu 2013 v 17:23 | wolf-lucy

Zkouška - 004

24. července 2013 v 11:12 | wolf-lucy

Zkouška002

23. července 2013 v 22:13 | wolf-lucy

Zkouška - obrázkový lay

23. července 2013 v 14:59 | wolf-lucy

Zkouška a opět..

23. července 2013 v 12:37 | wolf-lucy
Naposledy píšu jako wolf-lucy doopravdy. Z tohohle blogu se tsal zkušebňák na obrázky.. Mrzí mě to a ani nevíte jak.. Cítila jsem se tady jako doma, ale zaneřádila jsem to a teď se cítím lépe na jiné stránce. Každý kdo se někdy takhle stěhoval, tohle pozná. Ten nový..neporušený pocit. Blog tady nechám, kdyby jste si chtěli přečíst například Šárčinu oblíbeneou povídku, nebo se podívat, co se tady dělo a jak jsem z blogu mimo a psala snad každý den, než se to začalo hroutit.. Omlouvám se a pláču.. Takhle přezdívka mi zůstane snad naždy.. Ne jako když si manželé slibují navždy lásku.. Tohle myslím doopravdy..



sjnf eg

9. července 2013 v 0:34 | wolf-lucy

Kam dál