Září 2011

8.kapitola Hate and Love

17. září 2011 v 19:09 | Wolf-lucy
Byla ještě noc ale první ranní paprsky se objevovaly za obzorem.Jane už byla dávno vzhůru a pozorovala padajicí listí.Od úplňkového setkání začala být tichá a nenápadná.Pohybovala se jako stín a objevovala se jako duch.Remus se na ni mohl jen smutně dívat a přát si aby se vrátila zpět na plný život.Sirius se na ni díval s chtíčem v očích a pronásledoval ji.Když toho měla Jane už dost a vlna vzteku se vyvalila na povrch,pan děvkař se souboje vyvázl(a naštěstí jen) s puchýři na celém těle.
James byl její jediná opora.Ten ji vždy zvedl ze země když se jí zatmělo před očima a sesunula se k zemi.Její slabost ale vyprovokala Siriuse který ji nepřestával pronásledovat a hlídat.Obrnil se neustálým štítem a Jane si mohla pomoct jen když byla celý den v koupelně.To ale nikdy nevydržela a on se jí držel jako klíště.
Jane vstala.Opatrně přešla ke koupelně a opláchla si obličej ledovou vodou.Pomohlo to ale jen drobet.Řekla si že dnes se pokusí zjistit jak se vrátit zpět mezi plně živé,ať to bude stát cokoliv.


,,Siriusi vypadni!"zařval na lotra Remus a hodil po něm trubkou.Jane ležela na zemi bez šatů,jen ve spodním prádle.Sirius u ní klečel a v jeho očích byl neukojitelný chtíč ve kterém se zobrazovala polonahá Jane.Remus tohle snášel už dlouho ale teď vztek dosedl vrcholu.Za chvíli už nepouživatelné místosti sršely blesky kleteb.Jane se probrala a pochopila aspoň částečně co se vlastně stalo.Sebrala svoje oblečení a přikrčila se do kouta.Kletby se odrážely od železných věcí a v té místosti jich bylo dost na to aby zasáhla někoho koho nemá.Sjela pohledem po zápasíchích rivalůa z jejího hrdla se vydral prosebný ton.,,Dost!".Sirius se otočil,Remus však ne.Tichošlápka zasáhla odražená kletba a on se sesul k zemi s připitomělým výrazem. Jane si obrovsky oddechla.Nic vážného jen mdloby.Remus k ní okamžitě přispěchal.,,Není ti nic?!"zeptal se ochranitelskya objal ji.Jane se cítila v bezpečí a chytla ho kolem krku.Ramus ji vzal jako manžel bere svoji nevěstu a s roztřesenou Jane došel až k domu.
To bude dobré...Říkala si na smrt vyděšená Jane když ležela v posteli.Vedle ní ležel Remus,dívali si se vzájemně do očí. Byla to jedna z těch mála krásných chvil Jane Potterové...To nejlepší ale i nejhorší mělo teprve přijít...